"Ano. Od té doby, co přestal hrát kopanou, bylo fotografování jeho jediným koníčkem. Měl tři fotoaparáty. V koupelně je ještě jeho zvětšovací aparát. Zřídil si tam temnou komoru."
Najednou se zadívala tázavě na Kollberga.
"Proč tě to vlastně zajímá?"
Šoupl obálku k její straně stolu. Odložila zapalovač a roztřesenýma rukama fotografie z obálky vytáhla. Podívala se na tu vrchní a zrudla až po kořínky vlasů.
"Kde... kde jsi to našel?"
"V jeho psacím stole ve Västberze."
"Cože? V jeho psacím stole?" Zamrkala a nečekaně se zeptala:
"Kolik lidí to vidělo? Celý policejní sbor?"
"Ne. Jenom tři."
"Kdo?"
"Martin, já a moje žena."
"Gun?"
"Ano."
"Proč jsi jí to ukazoval?"
"Protože jsem chtěl jít k tobě. Chtěl jsem, aby věděla, jak vypadáš."
"Jak vypadám? A jak vypadáme s Äkem..."
"Áke je mrtev," řekl bezbarvě Kollberg.
Červeň jí z obličeje ještě neustoupila, dokonce ani z krku a paží. Na čele těsně pod linií vlasů jí vyvstaly drobné, čiré kapičky potu.
"Fotografoval to tady?"
Přikývla.
"Kdy."